Dosavadní život dělím na dvě období – před Španělskem a po něm. Živě si pamatuji, jak jsem vystrašeně vystoupila na letišti Barajas v Madridu odhodlaná roční studijní pobyt v cizí zemi zvládnout. Nebýt táty, který tam tehdy stál se mnou a pomohl mi v prvních dnech zařídit to nejdůležitější, bych se asi bála mnohem víc. Pak táta zmizel a já – do té doby rodiči opečovaná květinka – se poprvé od narození ocitla úplně sama v cizí zemi, v cizím městě a s cizími lidmi.

Během tří let, které jsem s krátkými přestávkami ve Španělsku prožila, jsem zjistila plno důležitých věcí: že jsem schopná se sama o sebe postarat, najít si přátele a dokonce i práci ve španělské televizi. V mých 22 letech to bylo velké zjištění a velký krok k dospělosti.